Přání nejen vánoční.....

Vážení přátelé, kamarádi a všichni lidé dobré vůle.

  Blíží se den, kdy si lidé navzájem přejí zdraví, pohodu, klid, mír a štěstí ..... Ano, je to krásné :-) Já však nemám v úmyslu se zaměřit jen na tento den, či krátké období, ale mám vnitřní potřebu popřát všem lidem dobré vůle něco jiného. Něco, co jsem ucítil v sobě samém, je pro mě uzdravující a přinášející neustálý pocit vnitřního klidu, pohody, štěstí a fyzického zdraví. 

   Mám vnitřní potřebu všem lidem popřát to, aby měli tu čest a sílu se podívat sami do svých niter a zjistit, kdo vlastně jsou i přes to, že vím z vlastní zkušenosti, že to není někdy pohled příjemný. Aby se lidé pozastavovali nejen v období svátečních dní, ale vždy, kdy to ucítí. Je přece nádherné se ohlédnout okolo sebe s možností vnímat sebe sama a tu krásu okolo, kterou velmi často přehlížíme, ať už z jakýchkoliv důvodů. Velmi bych přál všem lidem, aby našli v sobě tu sílu, kterou vládnou a přestali se spoléhat na politiky a celý tento zhoubný systém. Na nadpřirozené jevy, zaručené léčitelské schopnosti ostatních, na rady a postupy, jak být zdraví a šťastní .....

  Není žádné nadpřirozeno a není žádný zaručený postup, jak být na základě vnějšího jevu šťastný a zdravý. Vše, co se děje v nás i okolo nás, a co sami vnímáme je naprosto přirozené. Jsme toho neoddělitelnou součástí! To, co potřebujeme ke zdraví a štěstí máme v sobě samých a je jen jediný způsob, jak toho dosáhneme. Když pohlédneme do svých niter a poznáme sami sebe, smíříme se s tím, kdo jsme a začneme žít sami v sobě. Naučíme se milovat sami sebe takoví, jací jsme a poznáme svou opravdovou hodnotu. Svou sebe-hodnotu podporovanou sebe-láskou. Potom není nutné nikomu nic dokazovat, dávat a přát, jelikož jenom tím, že budeme, jsme ten největší dar, který ostatním můžete poskytnout.

Přeji Vám, abyste se dokázali spolehnout primárně sami na sebe a svůj přirozený instinkt a svou intuici, která Vás vždy povede zrovna tam, kde máte být a nikdy Vás nemůže zklamat.

Petr Kvasnička (Silný Bobr)

  

TO BY BYLO, KDYBY BYLO .....

Velmi častým jevem je to, že projevujeme ve hmotě nikoliv našeho Ducha, ale hlavně naše emoce. Poté se dějí věci, které sami nedokážeme pořádně zpracovat a lítáme v tom :-)

To by bylo, dokázat každý sám jít za oponu nevědomí a vědomě číst z Vesmírného Vědomí. Být kontinuálně Vědomím samým a přitom stát nohama na Zemi. Nenechat se vláčet a ovládat emocemi, oprostit se od nich a cítit sám sebe, nikoliv pořád vzývat kohokoliv jiného, aby nás za tu oponu nevědomí nějak dostal :-)

VŠE SE TOČÍ POŘÁD DOKOLA, NEŽ.....

Vše se u každého z nás točí pořád dokola do té doby, než hluboko v sobě ucítíme (po-rozumíme) principu pohybu ve Vesmíru a principu neustálé změny a vývoje. Možná není potřeba toliko vědět, jako cítit. Nikoliv ROZUMĚT, ale PO-ROZUMĚT, jelikož náš ROZ-UM je pro tyto účely příliš omezený. Cítím, že vše je pořád jen o nás samých. Můžeme se snažit přát si pro sebe i ostatní vše nejlepší, celosvětový mír, hojnost, nápravu věcí veřejných, zachraňovat vše, co vidíme, že umírá ..... Opravdu dávat ostatním však můžeme jen to, co sami máme. Samozřejmě můžeme lidem okolo nás koupit flašku vína a předat ji, protože ji v tu chvíli máme :D Ale, pokud jsme sami v sobě plni Života. Pokud jsme sami v sobě šťastní a smířeni s tím, co jest. Pokud sami sebe bezpodmínečně milujeme. Pokud jsme prosyceni vnitřním klidem. Pokud máme a známe svou sebe-hodnotu, můžeme jen tím, že jsme, toto přirozeně předávat ostatním, jakožto nejkrásnější dar darů. Potom k předání toho nejlepšího, co můžeme ostatním darovat není třeba ani věcí, ani slov. Ani přesvědčování o tom, že to, co dáváme je to nejlepší, co dát můžeme. Ani vysíláním přání, ani velkými a obecně viditelnými činy. Naše činy nám ve svém důsledku vlastně vůbec nepatří. Přesto je velmi důležité v této fyzické hmotě, kde jsme inkarnováni činit, abychom se mohli stát celistvými a sami sebou.

A to právě proto, abychom se naučili přijímat smíření s tím, co jest. Naučili se sami sebe bezpodmínečně milovat, cítit svou sebe-hodnotu a být na základech toho všeho prosyceni vnitřním klidem.

Blíží se Vánoce, doba hojnosti a obdarovávání bližních. Jaký dar darů předáváme každý z nás ostatním?

Co já to vlastně dělám?

  Už je to velmi dlouho, kdy jsem skoro 20 let v roli podnikatele žil na tomto Světě a měl jsem před sebou vydlážděnou cestu z domněnek a tehdy pro mě velmi důležitých snů o tom, kam pojedu na dovolenou, co koupím sobě, své rodině a přátelům, abych mohl být šťastný.  Jakým autem chci jezdit a jak bude můj život vypadat den po dni, a rok po roce ........ Když se na to nyní podívám z nynějšího úhlu pohledu, měl jsem kdysi svůj krásný životní harmonogram založený na dogmatech a grafech, něco jako ve filmu "Jak básníci přicházejí o iluze" :-) No, a o ty iluze jsem naštěstí velmi rychle přišel.

  

  Vesmír mě delší čas s láskou a jemností naznačoval, že tato cesta není pro mě, ale já jsem v tu dobu ještě neuměl číst, vnímat a vidět znamení, které mě ve své dobrotě poskytuje. Měl jsem úplně jinou představu o tom, co si zde na Zemi chci prožít a kudy moje kroky povedou. I proto jsem v době, kdy jsem šel "hot" a Vesmír mě vedl "čehý" vše prožíval s velikou vnitřní bolestí a otázkami. Proč já? Proč já musím toliko trpět a proč právě mě se nedaří? A vždy, když jsem se takto "hloupě" zeptal, vše šlo ještě hlouběji a hlouběji do mého nitra a proměňovalo se v bolest duše a nemoci těla. 

  Z toho zlého snu jsem se naštěstí za zajímavých okolností mého výletu do jiných dimenzí probudil.  Ještě před tím jsem si však sedl a napsal společně s manželkou e-book, kde jsme se snažili společně alespoň trochu slovy popsat to, co se u nás a hlavně v nás dělo.

  Dnes už vím, že čím víc vím, tím více vím, že nic nevím. Přesto už vím, že vše, co se mi v životě kdy stalo je naprostým požehnáním, které mě (nám) bylo sesláno. Byla k tomu však docela dlouhá cesta, která začala přečtením jedné knihy. V tu dobu jsem s nechutí a nezájmem četl jen novinky ve vyhláškách a účetních zákonech, abych mohl dobře a poctivě podnikat, ale tuto knihu, kterou jsem si naprostou "náhodou" půjčil v městské knihovně s názvem "NÁVRAT K LÉČIVÉ ENERGII - Uzdravte druhé, uzdravte sebe" jsem četl bez přestávky celou noc do posledního písmenka. 

  

  Potom, co jsem tuto knihu dočetl jsem si sám sobě připadal jiný. Trochu jako blázen, který se snaží cítit a pohrávat si s energií, kterou nevidí. Samozřejmě jsem to dělal v tu dobu tajně, aby mě při tom nikdo neviděl a nedoporučil mě dlouhodobý pobyt na lůžkovém oddělení v Bohnicích, což by mé tehdejší nezvládnuté ego určitě nedalo :-) Dodnes si však s energií pohrávám, cítím ji a dokonce už několik posledních let i veřejně o tom, co cítím před lidmi mluvím a ukazuji jim, co taková energii může každému z nás dát. Jak nám může pomoci poznat více a hlouběji sami sebe a zažívat pocity hluboké úlevy a jednoty.

Co já to vlastně dělám?

Mnozí se mě ptají, co to vlastně děláš? Co to je za energii, kterou cítíš? Ty dokážeš léčit? Už si někoho vyléčil? Jakou používáš metodu? Máš na to nějaký papír, nebo certifikát, že to opravdu děláš a umíš? 

  Takovýchto dotazů jsem už měl určitě ke stovce a já na ně vlastně pořád neumím odpovědět. Odpovědět tak, abych uspokojil tazatele, kteří potřebují vše zařadit do nějaké, lidmi definované a pojmenované krabičky. Třeba s názvem reiky, nebo reconnection, kvantový dotek a stovky dalších lidmi definovaných termínů, které tímto nikterak neznevažuji a plně je ctím, jako prostředek k proměně sebe samých. Jen nemám tu osobní potřebu vše dávat do krabiček s nálepkou a jménem.

  Prostě si hraji s energií, kterou se nesnažím nikterak definovat a pojmenovat. Hraji si s ní jak formou přímého dotyku, tak bezdotykově, přesně tak, jak to v daný okamžik cítím. Doprovázím své pocity a vjemy pohybem rukou a někdy vše ještě velmi strohým a jedno-duchým slovem, které mě přijde nevědě odkud. Tomu všemu velmi často pomáhám projít skrze sebe i ostatní zvukem a vibrací Šamanského bubnu, který mě přišel před několika lety do ruky a hle. Bez jakéhokoliv učení jsem držel v ruce nikoliv buben na hraní, ale kus sebe. Kus ostatních, kus Vesmíru i kus Země. 

Takže pro všechny, co se chtějí zeptat na otázku, "co to vlastně děláš?", pořád neznám odpověď a ani ji nehledám. Dělám to, co cítím, to co vnímám, to co považuji za naprosto přirozené a nenásilné. Dělám to, co žiji a žiji to, co dělám a jsem velmi naplněn, pokud to pomáhá mě samotnému, mé rodině, přátelům a lidem okolo nás lépe procházet zkouškami v této fyzické realitě s uvědoměním, čím procházíme a kam naše cesta vede.